Jakub „Hemský“ Kaprál: Od začátku sezony je plánem postup

Jste odchovancem Kladna. Vzpomínáte si ale na svůj první zápas za Kralupy?

„Na mé první zápasy za Kralupy si pamatuji. První přátelák jsme odehráli ve Slaném a v minihokeji jsme prohráli 0:16. První mistrák jsme hráli, myslím, v Liberci. V té době jsem ještě skoro neuměl bruslit. Proto jsem se motal spíše jen kolem naší branky, ale podařilo se mi plácnout do puku a přes celé hřiště jsem dal gól. I když je to už hodně dlouho, tak si moment pořád pamatuji. Je to takový můj první velký zážitek z hokeje.“

Za tu dobu se v klubu změnilo dost věcí. Našel byste rozdíly?

„Pro mě je těžké posuzovat, protože jsem vše vnímal jako dítě a zajímalo mě jen to, kdy bude trénink a kdy budu moct jít zase hrát. Když se nad tím zpětně zamyslím nebo když se o tom bavím s rodiči, tak si myslím, že je to tady momentálně lepší. Obě doby ale mají pozitivní i negativní věci. Dříve jsme například hráli ročníkově, což se nám teď v Kralupech nedaří. Pozitivum v dnešním stavu věcí vidím určitě v přístupu lidí, kteří pro klub pracují. Rád bych zmínil práci Josefa Zajíce a Lukáše Majera jako trenérů, kteří pracují pro klub na profesionální úrovni a dávají mu, co můžou. Našla by se další pozitiva i negativa pro obě období, ale tohle jsou dva rozdíly, které mě napadají jako první.“

V čem na ledě vynikáte? Právě Josef Zajíc vás pasuje do role technicky skvěle vybaveného hráče. Souhlasíte?

„Za největší přednost považuji hokejové myšlení a práci s pukem. Dále si myslím, že dokážu dobře číst hru a snažím se hrát zodpovědně. Díky těmto hokejovým vlastnostem jsem se také dostal na Kladno a pár let jsem tam mohl hrát.“

A naopak – na čem byste rád v budoucnu zapracoval?

„Za mé slabé stránky považuji bruslení a sílu. To jsou dvě složky z kondiční přípravy, které bych rád vylepšil a snažím se na nich pracovat, když najdu trošku volného času. U bruslení se to týká především zrychlení. Když jsem byl na Kladně, tak jsem měl problémy s herní sebedůvěrou a sebevědomím. To mi hodně škodilo. Po návratu do Kralup se mi naštěstí na všem povedlo zapracovat.“

Místní hokej byl dlouhou dobu bez enormního zájmu. To se teď ovšem i díky vám mění. Vnímáte změnu? Město hokejem znovu pomalu ožívá, jasným důkazem byla poslední návštěva na zápase se Sedlčany…

„Změna je to obrovská! Když jsem se loni vracel, tak jsem měl touhu dostat se s kralupským hokejem výš. Po příchodu Pepy Zajíce, což považuji za zlom, se vše změnilo k lepšímu. Přístup celého týmu k tréninkům se mnohem zlepšil. Tím, že od začátku sezony máme kvalitní výsledky a snažíme se pracovat na propagaci A týmu, začíná chodit více a více lidí, což je skvělé. Máme z toho velkou radost a jsme lidem vděční, že na zápasy chodí. Je to úžasná atmosféra a je daleko lepší hrát před zaplněnými tribunami, než před padesáti diváky. Doufám, že to v baráži bude vrcholit a přijde ještě více lidí.“

Pomalu se vše schyluje právě k baráži. Co před klíčovou fází sezony vylepšit v rámci celého týmu a co si zachovat?

„My musíme především zlepšit výsledky na hřištích soupeřů. Herně se nám tam poměrně daří, ale máme problémy s proměňováním šancí, s důrazem v zakončení. Věřím, že se to zlomí, protože herně jsme byli lepší v každém zápase. Jen se venku na góly více nadřeme. Ještě bych byl rád, kdyby se nám podařilo vylepšit naše přesilovky. V početních výhodách se nám moc nedaří, zatím jsme jim nevěnovali takovou pozornost. Ve vyrovnaných zápasech by ale právě přesilové hry mohly rozhodovat. A co zachovat? Víceméně vše ostatní. Kvalitní bruslení, kondiční připravenost celého týmu, obětavost a bojovnost, týmovou práci. Velmi důležitá budou domácí utkání. Tři domácí výhry v baráži by nám k postupu výrazně pomohly.“

Je asi zbytečné ptát se, jak se na baráž těšíte…

„Osobně se těším hodně! Nikdy se mi v hokeji nic týmového vyhrát nepodařilo. Navíc postup je náš cíl, který jsme si v květnu stanovili. O to víc se těším a věřím, že se nám povede. Doufáme, že nás přijdou podpořit fanoušci a diváci, kteří vytvoří atmosféru jako v zápase se Sedlčany.“

Vnímáte i fakt, že pokud by se postup podařil, šel byste po hokejové stránce o krok nahoru?

„Určitě by bylo potřeba naše výkony ve vyšší soutěži vylepšit, hlavně v rámci celkové rychlosti. Mám možnost hrát ještě univerzitní ligu, kde hraje většina ostatních kluků z vyšší úrovně. Většina jich je ze středočeských týmů, takže mám srovnání. Úroveň je vyšší, zápasy jsou ve větším tempu. Nicméně v univerzitním týmu jsou tahouni svých týmů z krajských soutěží, takže úroveň krajské ligy je o malinko nižší, než té univerzitní. Šlo by o obrovskou výzvu. Jsem zvědavý, jak bychom obstáli v konkurenci týmů jako Mělník, Slaný, Černošice a další. Byla by to pro nás nová motivace dokázat, že se můžeme měřit i s nimi.“

Při domlouvání rozhovoru jste zmínil, že už čas máte, protože je po zkouškách. Co studujete a jaké bylo poslední zkouškové období?

„Studuji Vysokou školu ekonomickou v Praze, konkrétně Národohospodářskou fakultu. Škola je velmi náročná, ale rád bych zde vystudoval alespoň bakaláře. Teď mám za sebou třetí semestr a v posledním zkouškovém období jsem bohužel nezvládl předmět statistiky, tak snad to příští semestr bude lepší. Musím říct, že poslední zkouškové pro mě bylo zatím asi nejtěžší. Dost se mi na konci ulevilo.“

Poslední dotaz se týká Sportovce roku. Mělnický deník vás zařadil do nominace v kategorii Hvězda Deníku. Zaregistroval jste a věříte, že byste se jí mohl stát? O pořadí hlasují čtenáři…

„Náhodou jsem si toho všiml na webu Deníku. Je to pro mě velká čest a mockrát jim za to děkuji. Vůbec mě nenapadlo, že by mě mohli zařadit do nominace. Na první pohled tam znám jen Báru Šebíkovou, která tady s námi loni hrála a poté podle jména Jana Šátrala a Josefa Bartoše. Jeden je jedním z našich nejlepších tenistů a druhý jeden z nejlepších žokejů. Další sportovci mají spoustu mezinárodních úspěchů a titulů. O vítězi sice rozhodují čtenáři a stát se může cokoliv, ale myslím, že jsou určitě větší adepti na vítězství, kteří si ho za své výkony zaslouží více. Nominaci spíše vnímám jako důkaz toho, že se o náš hokej začíná zajímat stále více lidí a jako další možné zviditelnění hokejových Kralup.“

Kubo, moc díky za váš čas a přeji hodně štěstí!

„Děkuji vám!“