Vyzpovídali jsme trenéra Juniorky, která zabojuje o postup do extraligy

 - Kluci jsou nervózní leda tak z toho, jestli dá trenér David Švagrovský do tréninku kondiční bruslení v závěru. Máme v sezóně odehráno 10 zápasů, před námi je jedenáctý, nekoukáme dál, než na nedělní zápas v Klatovech. Co se nálady týče, tak ta je v týmu většinou dobrá. Jsou tam zajímaví hráči. Skvělé jádro odchovanců a pak spousta kluků, jenž někteří z nich nemají v této lize co dělat, ale bohužel nějaký osud a vlastní hloupost v určitém věku je sem odsoudili.
Tito hráči jsou nyní lídry mužstva, vědí, že se dříve měli chovat jinak a jsou vděční za takový mini-restart kariéry, s čímž je spojena dobrá nálada – mají z toho radost. No a naším úkolem, trenérů, je jim ten hokej neotrávit, poradit v určitých situacích a korigovat. Někdy, když je vhodná doba a cítím, že ten tým vnímá, tak jim řekneme i něco ke hře.

 - Jak jsem řekl v první odpovědi. Hokejový život nás naučil, že nemá cenu si plánovat dlouhodobé vyhlídky. Jdeme utkání po utkání. Momentálně hrajeme v neděli v Klatovech a dál se zatím nekoukáme.

 - Řešilo se to tady již před dvěma lety, když jsme bojovali o extraligu mladšího dorostu, nakonec postoupila Třemošná. Musím upozornit, že my jsme nyní vyhráli 8 zápasů, ještě jsem neviděl nikde, aby po 8 vyhraných zápasech v nějaké soutěži, řešili postup nebo další sezónu, co by bylo kdyby. Až to bude aktuální, rád odpovím. Nyní se soustředíme na nejbližší trénink, na to, co můžeme ovlivnit. Nicméně tým hraje velmi organizovaně, má lídry, velké bojovníky. Ukázal to již v září a i nyní v říjnu. Z mého pohledu jsou například Letňany nejhokejovější tým, na který jsme narazili, ale kluci jej přetlačili srdcem, disciplínou a obětavostí. Což ukazuje velkou sílu těch chlapců. Nyní bude záležet, jak se někteří z nich vypořádají se sílou juniorské ligy a s její náročností. Spousta hráčů se v kabině chová, jedná a vystupuje velmi profesionálně. Bohužel tam máme i hráče, se kterými spokojeni nejsme a jsme tak nuceni dělat hráčské výměny.

 - Nejsilnější stránkou mužstva je lidskost těch lidí v kabině. Ano, jak již jsem řekl, jsou tam chlapci, kteří se někdy chovají jako dvanáctiletí, mají tendence nerespektovat základní pravidla, mají sklony ke všemu mít ještě poznámky, vysvětlovat Vám, že je něco jinak a podobně. Ale to jsou malé věci, my věříme, že si brzy ty věci uvědomí. Je to vývoj. Díky tomu, že drtivá většina těch kluků je opravdu charakterová, můžete se s nimi bavit o hokeji, o hře a podobně. Na čem musíme zapracovat? Jednoznačně na defenzivě. Poslední zápas, co jsme hráli, jsme byli v Berouně téměř každou třetinu chvílemi pod tlakem, nedrželi jsme pozice a prostory. Podrželi nás brankáři. Ale jak jsem řekl, hokejisty máme šikovné, inteligentní, my to pochopíme a v dalších zápasech budeme v obraně lepší.

 - Konkrétně asi ne. Jsou tam kluci, kteří mají extraligový přístup, hrají to srdcem. Pro hráče ročníku 1999 a 2000 je tohle téměř poslední sezóna, kdy mohou hrát mládežnický hokej, při pohledu na rozlosování soutěže, velmi kvalitní. Tito kluci tam nechávají všechno. Třeba zápas v pátek v Letňanech, který jsme vyhráli 1:6, mi jeden z nich říká: Kouči, mě už v poslední třetině bolel kotník, který mám lehce zraněný. Ten hráč v tom zápase zblokoval asi 7 střel, schytal a rozdal nespočet hitů, bodoval. Heroický výkon, stejně jako celého týmu. V pondělí jsme s tím klukem jeli k doktorovi, podstoupil rentgen, magnetickou rezonanci a doktoři řekli, že se diví, že nepotřeboval celý týden k chůzi berle, natož že byl schopen nastoupit k hokejovému zápasu. To stejné je třeba Marek Němec. Má zranění z přípravy, ale především v začátcích šel hodně přes bolest. Je to kluk, díky, kterému se tady před dvěma lety hrálo o postup, udělal tady snad v 36 zápasech přes 93 bodů, on nás letos táhne. Další hráči - Marek Halamka nebo Kuba Kučera. Ti kluci hrají tu sezónu s obrovským sebezapřením, strašně moc chtějí, ač jim to zdraví strašně komplikuje, škoda jen, že se k těmto hráčům nepřipojují i mlaďoši.

 - Myslím hráče ročníku 2002. Před sezónou, a ještě to je i nyní. Spousta lidí napříč českým hokejem říkalo, jak svaz odřezal 2002ky a podobně, že čtyř ročníková soutěž je nesmysl a podobně. A pořád o tom spousta lidí mluví a kritizuje. A co tím vyřeší? Nic, prostě se takto rozhodlo, takto to je a ti kluci se s tím buď srovnají a budou makat, nebo neustále brblat pod vousy, jak je to špatné. Nám skončí trénink, nevidíte jediného mladého se jít protáhnout,
vyklusat, do posilovny. Jsou první z kabiny, některým řeknete během zápasu, že jdou na led, oni zapomenou, dělají že neslyší, aby tam nemuseli jít. Povinnosti v kabině, vypláchnout flašky, posbírat kotouče. Věci, které, když máte pokoru, děláte automaticky, dnes pomalu musíme ty kluky plácat po ramenou, ať se usmějí, že jsou na hokeji. Když těm hráčům něco řeknete, a my s kolegou takoví jsme, nebojíme se toho, tak máme do chvilky hovor od rodičů. V juniorech… nebo loni ve starším dorostu… kdy už teda ti kluci mají zvládat a pracovat se sebou sami, když ne zde? To mě tady, v Česku, strašně vadí. Hráči nejsou samostatní mimo led, a my to po nich chceme na ledě.

 - Dlouhodobým cílem je, aby juniorka fungovala jako zdroj hráčů pro áčko. Nám by to strašně usnadnilo práci, kdybychom mohli do A-týmu dávat každý zápas tři čtyři nejlepší hráče. Za odměnu, motivace, vrchol pyramidy. Ale to je ještě daleko, takto jsme to jako organizace ještě nedopracovali. Podařilo se nám zvednout čísla v náborech, děti nám chodí, akce ČSLH – Pojď hrát hokej, se daří. Přivedli jsme trenéry, strašně pracovité lidi, kteří se věnují mládeži. Díky projektům svazu to tady nestojí na jednom, dvou rodičích, děti mají na každém tréninku odbornou, a především srdcovitou péči. Mladších žáků máme dokonce dva týmy – přes 30 dětí, dorost složil tým z hráčů ročníků 2003 a 2004, před dvěma lety jsme málem těmto klukům odhlašovali soutěž. Nyní mají svého trenéra, který pro ně dýchá a ten tým, ač nepostoupil nahoru, se srdnatě pere a hraje každý zápas na stoprocent. Dalším úkolem pro nás, co se o chod klubu staráme, je právě to, aby A-mužstvo bylo výkladní skříní našeho klubu, zapojovali se do něj mladí junioři a lidé chodili na zápasy. Na to potřebujete vytvořit těm klukům podmínky, dát hokejku, izolačku, mít sponzory. Nyní A-tým bojuje o to, aby se zde hrála stejná soutěž i příští rok a mě nezbývá než klukům moc držet palce v těžkých
zápasech. Kralupy si minimálně tuhle soutěž zaslouží.