Hodnocení sezóny 2018 - 2019 Juniorů

Pane trenére, jak byste zhodnotil sezónu 2018-2019 z pohledu Juniorů Kralup?

Velmi náročná, myslím si, že více než všechny ostatní. Od začátku sezóny jsme pracovali pod enormním tlakem, jelikož soutěž byla rozlosovaná tak, že během září a října šlo defacto o všechno. Tato situace nabídla skvělé zápasy, v základní části s Hvězdou Praha, PZ Kladnem a Letňanami. My jsme byli v zápasech, které jsme vyhráli, lepší v detailech a díky mým kolegům výborně připraveni. V celé základní části jsme šli tvrdě za společným cílem a každý z hráčů v týmu investoval pro postup do nadstavby o mnoho procent víc než soupeři, proto jsme postoupili.

V nadstavbové skupině jste odehráli dalších 28 zápasů, tým skončil na 2. místě, jak jste viděl 2. část sezóny?

Byl to nejkvalitnější hokej, jaký jsme tu za celou dobu hráli. V soutěži nebylo nekvalitního mužstva, téměř každý mohl porazit každého. Klukům jsme pořád opakovali, nekoukejte na to, proti komu hrajete, soustřeďte se jen na náš výkon. Osobně jsem na tabulku koukal až asi dvě kola před koncem, když se zjistilo, že umístění bude důležité. V lize se objevovali hráči, kteří hráli Chance ligu, konkrétně v Kadani nebo v Ústí, na Kobře byli hráči, kteří hráli stabilně 2.ligu mužů. Jsem rád, že jsme tyto celky přehráli našim stylem hry a pojetím hokeje, který byl především v závěru sezóny hodně zajímavý a některé zápasy se musely líbit.

Mužstvo odehrálo sezónu bez výsledkových výkyvů, nejvíce jste prohráli 2x v řadě, čím si vysvětlujete, že se tým vždy dokázal vzchopit a opět zabrat?

Náš tým je velmi morálně silný, vždycky klukům říkáme, že lze vyhrát bez nejlepších střelců, nejproduktivnějších hráčů a podobně, ale je velký problém zvládnout zápas bez poctivých dělníků, které máte v sestavě a oni mužstvu najednou vypadnou. Zdánlivě nejsou pro tým vidět, ale dělají strašně moc. Třeba v únoru se na sobotním tréninku smolně zranil Adam Hes, náš nejstabilněji hrající obránce v celé sezóně co se defenzivy týče a v následných dvou zápasech jsme inkasovali 19 branek. Což bylo o dvě více, než v celé základní části. Celkově mužstvo působilo celou sezónu vítězným duchem, máme v kabině hráče, kteří nesnáší prohry, proto jsme se vždy dokázali vzchopit a po porážkách opět výsledkově zabrat. Ovšem pro mě je důležitější to, že v zápasech, které jsme prohráli, například na Kobře, doma s Kobrou po nájezdech nebo doma s Ústím po nájezdech, tak hráči do utkání dali všechno co měli a jen v klíčových chvílích nevolili dobrá rozhodnutí, ale to je vývoj hráče.

Kdo Vás během sezóny nejvíce překvapil a kdo naopak nejvíce zklamal?

Nejvíce mne překvapil můj kolega, trenér, David Švagrovský. Říkám to upřímně, tak jak to je. Bývalí úspěšní hráči často velmi těžce zvládají přechod z hráčské pozice do role trenéra. Na Davidovi tento problém téměř nevidíte, je strašně pracovitý, studuje, zajímá se o to, připravuje pro mě hru soupeře. Když to řeknu velmi reálně, tak se jedná o člověka, který prošel draftem NHL, hrál v Rusku, v české extralize a je nesmírně inteligentní a rozumí hokeji. Tady na tomto levelu se občas střetáváme s hráči, kteří byli nejdál na turnaji v Neratovicích a tvrdí nám v některých věcech, že to je jinak nebo onak. Nebo u kluků co nově přišli, než jsme si je srovnali do nastavení, jak s týmem fungujeme, museli jsme kousnout strašně moc výlevů a přešlapů z jejich strany. Je to proto, že v našem hokeji a v České republice v práci s mládeží platí, že nadřízení přicházejí bojovat s podřízenými a baví se v rovině, že podřízení mají pracovat pro nadřízené. My hráčům říkáme, že pracujeme všichni společně za jedním cílem, jen trenéři mají v závěru rozhodující slovo, jak to bude. Jsme v tom s Davidem za jedno, a proto naše spolupráce funguje. Kluci to respektují.

A to zklamání?

Od žádného hráče nikdy nic neočekávám, beru to tak, jak se ty věci mají a jak přicházejí, tudíž nemohu být nikdy z nikoho zklamaný.

Z týmu Vám odchází hráči ročníku 1999- Jan Chalupecký, Dominik Danov a Nikolaj Parshakov, jak moc citelné to budou ztráty a co s klukama dál bude?

Ztráty to budou samozřejmě velké, odchází hráči, kteří byli téměř dvě sezóny osou týmu. Honza Chalupecký byl jádro kabiny, morální motor. Kolju Parshakova nebudu hodnotit, ten si vyslyšel na svoji adresu za celou svoji hokejovou kariéru až moc a mám na všechno okolo něj nějaký názor, který není publikovatelný a nebudu jej říkat do novin. Dominik Danov byl v kombinaci s Parshakovem a Jardou Srbkem smrtící bodový koktejl, který střílel velmi důležité góly v zápasech a udělal nespočet bodů. Danov a Parshakov za to vzali především v Letňanech, kde jsme vyhráli 1:6 a bylo to jedno z nejdůležitějších vítězství v sezóně. Ovšem kromě bodových příspěvků osobně vidím velkou ztrátu do dalších sezón především v herním obrazu. Tito hráči jsou schopni udělat souboj 1-1, vytvořit přečíslení, podržet kotouč ve vhodnou chvíli jej posunout, najet si do volného prostoru. Jsou to aspekty hráčství, které by měl hokejista mít, pokud chce hrát hokej na úrovni. Bohužel kluci mají nějakou historii, osobně jsem šťastný, že všichni hráči ročníku 1999 tuhle sezónu sportovali a byli u sportu. To, co s nimi bude dál již není na mě, bavili jsme se o tom už s Dušanem Sikelou trenérem A-týmu, uvidíme, jak to dopadne.

Díky reorganizacím soutěže a umístěním Juniorky na 2. Místě v nadstavbové skupině, jste se dostali do nově vzniklé Extraligy Juniorů, která bude čítat 14 celků a hrát se pravděpodobně celorepublikově s formátem play-off. Co to pro vás znamená, popřípadě pro kralupský hokej?

Pro mě to znamená odvedení kvalitní a systematické práce a posunutí kralupského juniorského hokeje tam, kam bychom chtěli, tedy do 1.ligy, nikoliv do nejvyšší, ale druhé nejvyšší soutěže. Když si vezmu, že před třemi lety tu byl nejnižší krajský přebor a jak juniorka tady vypadala, tak kus poctivé práce tam je vidět. Teď bychom potřebovali provázanost s A-týmem, pomalu hráče posouvat do seniorského hokeje, mít tým na hraně špičky Kraje, ale spíše spodku 2.ligy, tak jako loni Letňany. To bohužel není moc reálné, nebo jinak řečeno, nepovedlo se mi to zrealizovat, málo jsem za tím šel a tlačil na to. Chtěl jsem v Kralupech ještě jeden seniorský tým, aby hráči měli přechod do seniorů jednoduší. Nepovedlo se to z důvodů, které nechci rozvádět. Takže vzniká situace, že my máme juniory, kteří jsou takoví a makoví, pod námi pan Dufek strašně bojuje s přístupem dorostenců a A-tým má za 4 roky co jsem tu, třetí trenérský tým a je to celkově bez koncepce. Takže to je taková rozvitá odpověď na to, co pro nás znamená postup do Extraligy juniorů… Když to řeknu, stálo to mnoho sil se do této soutěže dostat, ale měl byste mít to proč a jak s těmi hráči pracovat, ale bojujete s rozdílným nastavením hlav hráčů. V dorostu jsou kluci, kteří moc nechtějí, stejná skupinka je v juniorce, pak tam jsou kluci, kteří milují hokej a věnují se mu po všech frontách a pak tam máte hráče, kteří to ještě chtějí hrát, studují, i kdyby ve 2.lize, na Univerzitě, tak jako například Kuba Kaprál v Áčku.

Vidím, že to není úplně jednoduché…

Říkám to tak jak to je. Je super, že svaz udělal reorganizaci, ale tři stupně jsou málo, pokud to tady chceme posunout.

Co byste tedy navrhoval?

Osobně nenavrhuji nic, to není moje práce, jsem v tom nekompetentní. Jen si myslím, že nejvyšší soutěž juniorů v ČR by měla kopírovat extraligu seniorů, tedy 14 týmů. Tam by měli být hráči na úrovni reprezentace, soutěž by měla být sledovaná, prestižní, divácky atraktivní, jednou za měsíc přenos v televizi. 1.liga by mělo být to co tu máme nyní, tedy 14 týmů, 7 Morava, 7 Čechy, prolínat, play-off, vítěz postupuje do extraligy. Pak bych udělal 2.ligy, které by se hrály oblastně, něco jako nadstavby Regionální ligy v sezóně 2018/2019 a až poté Krajský přebor a Okresní přebor. Tam bych posílal hráče, co to mají jako zábavu, nemají zájem trénovat a eliminovalo by se to, že nakazí svým nepřístupem ty, kteří ten zájem mají. Tím, že by v každé lize bylo méně mužstev, tak by se hráči rozmělnili. Není možné, aby hráč ročníku 2002 na úrovni Krajského přeboru, se potkal v neděli s hráčem, který v sobotu hrál Chance ligu. To je přeci směšné.

V Kralupech budete zahajovat již 5. Sezónu, těšíte se na ni?

Říká se, že 4-5 let pro trenéra na jednom místě je nějaká hranice, kterou osobně i vnímám. Jsem trenér – budovatel, neumím být někde rok a jít sám od sebe pryč. Chtěl jsem pomoci vedení kralupského hokeje to tady stabilizovat a někam posunout, třeba konkrétně ten dorostenecký, respektive nyní již juniorský hokej jsme někam dostali. Uvidíme, jak se to tady bude vyvíjet dál a jaké budou podmínky pro práci.

Děkujeme a přejeme hodně štěstí.