David Švagrovský: Kralupy jsem jako soupeře vnímal s obrovským respektem
Jako sedmnáctiletý mladík se vydal na pět let do zámoří sbírat hráčské zkušenosti, které po návratu uplatňoval po celý zbytek kariéry v obou českých nejvyšších soutěžích. Zahrál si za pražskou Spartu, brněnskou Kometu, ale i východočeské celky Pardubic či Hradce Králové. Ve 32 letech se poté rozhodl ukončit kariéru hráčskou a odstartovat kariéru trenéra. Tu započal zde v Kralupech u juniorského výběru, s nímž se před dvěma lety rozloučil úspěšnou sezonou v Redstone extralize juniorů. Po zkušenostech nabraných na pozicích asistenta prvoligového Šumperku a hlavního trenéra druholigového Děčína se nyní David Švagrovský vrací zpátky do Kralup, kde bude nově zastávat roli jak hlavního trenéra A-týmu, tak jeho sportovního manažera.
Davide, předně vítej zpátky v Kralupech. Vracíš se po dvouleté pauze, kdy jsi tu naposledy vedl kralupskou juniorku. Jak vlastně na tohle angažmá vzpomínáš?
Vzpomínám na to strašně rád. Zaprvé to byly mé trenérské začátky, a také jsem měl štěstí, že jsem přišel ke skupině kluků, která byla fakt výjimečná. Kluci chtěli do jednoho pracovat a podařilo se nám díky tomu společně dosáhnout některých úspěchů, takže na tohle období vzpomínám hrozně rád.
S mnohými hráči z této skupiny se budeš moci vidět znovu u A-týmu, vnímáš jako výhodu, že už se s kluky znáš?
Na jednu stranu určitě ano, na druhou stranu už to přeci jen nejsou ti osmnáctiletí kluci, trochu se posunuli, vypadají trochu jinak, jsou to už dospělí lidé. Ve výsledku to ale určitě jako výhodu vnímám. Vím, co od nich můžu čekat, oni zase vědí, co mohou čekat ode mě a už se moc těším, až s nimi začneme pracovat.
Máš za sebou roční štaci v Šumperku a stejně dlouhou v Děčíně. Co tě vlastně po dvou letech přimělo k návratu zpátky do Kralup?
Jedním z rozhodujících faktorů byla určitě vzdálenost. Doma jsme s rodinou v Praze a přeci jen ta dojezdovost do Děčína byla pro mě opravdu náročná. Když o mě pak Martin Hampl projevil zájem, byla ruka v rukávě a jsem moc rád, že tady můžu být.
V tehdy prvoligovém Šumperku jsi zastával pozici asistenta trenéra, druholigový Děčín už jsi další sezónu vedl jako hlavní trenér. Jaké zkušenosti z těchto dvou angažmá si do Kralup přinášíš?
Určitě větší nadhled, než když jsem odsud odcházel. Samozřejmě Chance liga byla úplně na jiné úrovni, to už je opravdu profi hokej. Pro mě to byl návrat do soutěže, ve které jsem dlouhodobě působil jako hráč, takže jsem měl možnost se k tomu zase trochu vrátit a zjistit, jak moc se ta liga od mého konce posunula. Na druhou stranu jsem byl v pozici asistenta, takže tu největší zodpovědnost jsem na sobě neměl. Až další sezóna v Děčíně byla v pozici hlavního trenéra a co mi nejvíce dala, je asi pokora. Chtít po těch klukách, aby ke každému tréninku a ke každému zápasu přistupovali s absolutní pokorou, aby neustále pracovali a postupně se po malých krůčcích posouvali směrem dopředu a navzájem jsme se každý den zlepšovali.
S Děčínem jste Kralupy v uplynulé sezóně porazili dvakrát těsně 2:1, v Kralupech jste zápas museli dokonce otáčet a vítězný gól padl až v poslední minutě utkání, jak jsi Kralupy vnímal jako soupeře?
Musím říct, že s obrovským respektem. Kralupy měly už v té první sezóně opravdu kvalitní mančaft a hlavně z kraje sezóny to hodně prokazovaly. Co si tak pamatuju, ten první vzájemný zápas v Děčíně byl z kralupské strany hlavně na jeho začátku docela hukot. Odveta tady pak byla, myslím si, hodně vyrovnaná, lítalo to jak na jednu, tak na druhou bránu. S Děčínem jsme nakonec ustáli závěr a byli jsme o ten gól šťastnější.
Hrála i kvalita týmu našeho A-týmu svou roli v rozhodování o přijetí nabídky?
Určitě ano. V hlavě jsem měl samozřejmě to, že se chci posunout blíže domů, ale zároveň jsem chtěl být někde, kde to bude dávat smysl a myslím si, že tady se opravdu dělá dobrá a kvalitní práce. Ten mančaft je silný, je kvalitní, my se tady teď budeme snažit jen dotáhnout nějaké detaily, zase to o kousek posunout a navázat na to, co se tady udělalo za tu loňskou sezónu.
Kralupy se loni do druhé ligy vrátily po dlouhých 23 letech. Patří podle tebe druhá liga do Kralup?
Já si myslím, že určitě. Je to vidět i v návštěvnosti, ta kulisa je tady opravdu parádní, město tím žije a i z vlastní zkušenosti musím říct, že pro soupeře je to tady hrozně nepříjemné. Za mě Kralupy určitě dlouhodobě do druhé ligy patří.
Jaké budou tvé nejbližší kroky u A-týmu?
Aktuálně dolaďujeme doplnění kádru. Jsou tam bohužel některé odchody, ale finalizujeme i příchody nových hráčů a z kraje května začínáme letní přípravu. V srpnu pak půjdeme na led, kdy je v plánu šest přípravných zápasů, abychom byli v polovině září připraveni na ostrý start do sezóny.
Jakým způsobem počítáš se zapracováváním kralupských odchovanců do A-týmu?
Vlastní odchovance a místní kluky se samozřejmě budeme snažit do A-týmu zapojovat. Myslím si, že by to měla být jedna z našich priorit, aby tu pro ty kluky ta návaznost v rámci přechodu z juniorského věku do áčka byla. Je to pak samozřejmě i motivující pro ty děti přijít na ten zimák s tím, že tudy vede ta cesta do toho velkého hokeje, takže vidina této koncepční cesty mít v A-týmu vlastní kluky tady určitě je.
Jakým hokejem se budete chtít prezentovat před kralupskými fanoušky?
Budeme chtít hrát hodně bruslivý a agresivní hokej, tak aby my jsme byli na kotouči a diktovali tempo té hry a zároveň aby ten hokej byl co nejvíce atraktivní, aby to vás fanoušky bavilo a na zimní stadion jste se v co největším počtu rádi vraceli zpátky. Budeme moc rádi, když nás přijdete podpořit.