Akce klubu
23. 11. 2015
Pohádkově-hokejový výlet Přípravky a Základny …
Abychom utužili týmového ducha, především mezi dětmi, ale také mezi rodiči, a abychom dětem ukázali, že hokej přináší různé radosti, vypravili jsme se v úterý 17. listopadu místo na demonstraci na výlet! A nebyl to výlet jen tak ledajaký, byl to výlet přímo pohádkový! Takže pohádkově:
Za devatero horami, za devatero řekami, je hluboký a všem dětem známý les. Les Řáholec. A nedaleko toho lesa leží ještě známější město Jičín. Město, jehož hokejový klub se svými barvami hlásí k proslulému klubu New Yorku Rangers J (koukněte na fotky). A s tímto klubem jsme si domluvili ranní zápas. Z Kralup od Zimáku jsme v doprovodu Rumcajse vyrazili velkým autobusem už chvíli před sedmou. Některé děti a zejména rodiče ještě dospávali, jiní už konzumovali, nejenom svačiny… A všichni jsme se moc těšili. Program celého dne byl opravdu nabitý. Jen čtěte!
V Jičíně nás čekal krásný stadion s útulnými šatnami a vřelé přivítání našich hokejových souputníků. Protože nás pan řidič trošku cestou napínal a namísto po dálnici jsme vyrazili trošku výletně přes Mělník a mnohé vesnice, muselo přijít rychlé obléknutí výstroje. Naše hráče jsme rozdělili na dva týmy: ti starší si to rozdali už jen tři na tři s jičínskými dětmi narozenými v roce 2007 a ti naši mladší hráli proti dětem 2008 a 2009. Zápasy to byly krásné, ale boj lítý a radost z každého gólu byla obrovská!
Po zápase jsme vyrazili na krátkou obhlídku jičínského historického centra a také do Rumcajsovy ševcovny. Počasí bylo krásné, klasicky listopadové (mírně mrholilo a lehce foukalo), prohlídku ševcovny vzaly děti skutečně poctivě. Blížilo se poledne, svačiny (neboli „sebáky“ jak říká pan Svěrák) začaly pomalu docházet, a tak jsme se vypravili na oběd. V pravé jičínské poledne (kníže pán by měl radost) nás čekal společný oběd v Zámecké restauraci. Jen co jsme v restauraci dosedli, už to bylo jako v úlu. No v úlu, spíše jak na koncertu rockové kapely. Ale oběd proběhl hladce, a kuřecí řízečky v nás zmizely stejně rychle jako výtečné dortíky o chvíli později... Jen co děti dojedly, vyběhly do zámeckého parku, kde hrály hry z našeho dětství, jako Cukr, káva, limonáda. Když si rodiče dopili kávičku, vydali jsme se procházkou přes park zpět k autobusu a za dalším pohádkovým programem. Tentokrát do Starých Hradů. Zde nás čekala mladá milá čarodějnice, která nás provedla pohádkovým sklepením (vodnickou říší, dračím doupětem, obří domácností a na závěr i peklem). Myslím, že na hokej se bude hodit to, že jsme se naučili připravovat elixír zmizení. Dokážete si představit, že útočíte, obránce Vám chce sebrat puk, Vy si cucnete tohohle elixíru, a co Vám asi ten obránce udělá, když mu zmizíte? :) Je to lepší, než nějaká „stahovačka“.
Ale to ještě nebylo vše. Na sklonku krásného dne nás ještě čekala v Libáňském loutkovém divadle Martínek pohádka Míček Flíček. Dětem se zřejmě moc líbila a když je pohádkový dědeček s babičkou vyzvali, aby jim foukáním pomohli zachránit Míčka Flíčka před zdivočelým papírovým Drakem Mrakem, málem vylezly až na jeviště. Pohádkový den se pak uzavřel návštěvou divadelního zákulisí, kde si děti mohly pohladit loutky a podívat se, jak se loutky vodí a co všechno je k pohádkovému představení potřeba.
Zpáteční jízda už byla plynulejší, po dálnici, ale opět byla doprovázená pohádkami o Rumcajsovi. A komu ještě zbyly síly, ještě se zdržel na stadionu a aspoň poslední třetinu fandil našim mladším dorostencům. Na konci druhé třetiny, když jsme přijeli, prohrávali 1:4. Ale nevzdali se a za našeho usilovného fandění nakonec Stadion Litoměřice porazili 5:4. Krásný závěr krásného dne!
Koukněte na fotky: fakt to stojí za to!
V Jičíně nás čekal krásný stadion s útulnými šatnami a vřelé přivítání našich hokejových souputníků. Protože nás pan řidič trošku cestou napínal a namísto po dálnici jsme vyrazili trošku výletně přes Mělník a mnohé vesnice, muselo přijít rychlé obléknutí výstroje. Naše hráče jsme rozdělili na dva týmy: ti starší si to rozdali už jen tři na tři s jičínskými dětmi narozenými v roce 2007 a ti naši mladší hráli proti dětem 2008 a 2009. Zápasy to byly krásné, ale boj lítý a radost z každého gólu byla obrovská!
Po zápase jsme vyrazili na krátkou obhlídku jičínského historického centra a také do Rumcajsovy ševcovny. Počasí bylo krásné, klasicky listopadové (mírně mrholilo a lehce foukalo), prohlídku ševcovny vzaly děti skutečně poctivě. Blížilo se poledne, svačiny (neboli „sebáky“ jak říká pan Svěrák) začaly pomalu docházet, a tak jsme se vypravili na oběd. V pravé jičínské poledne (kníže pán by měl radost) nás čekal společný oběd v Zámecké restauraci. Jen co jsme v restauraci dosedli, už to bylo jako v úlu. No v úlu, spíše jak na koncertu rockové kapely. Ale oběd proběhl hladce, a kuřecí řízečky v nás zmizely stejně rychle jako výtečné dortíky o chvíli později... Jen co děti dojedly, vyběhly do zámeckého parku, kde hrály hry z našeho dětství, jako Cukr, káva, limonáda. Když si rodiče dopili kávičku, vydali jsme se procházkou přes park zpět k autobusu a za dalším pohádkovým programem. Tentokrát do Starých Hradů. Zde nás čekala mladá milá čarodějnice, která nás provedla pohádkovým sklepením (vodnickou říší, dračím doupětem, obří domácností a na závěr i peklem). Myslím, že na hokej se bude hodit to, že jsme se naučili připravovat elixír zmizení. Dokážete si představit, že útočíte, obránce Vám chce sebrat puk, Vy si cucnete tohohle elixíru, a co Vám asi ten obránce udělá, když mu zmizíte? :) Je to lepší, než nějaká „stahovačka“.
Ale to ještě nebylo vše. Na sklonku krásného dne nás ještě čekala v Libáňském loutkovém divadle Martínek pohádka Míček Flíček. Dětem se zřejmě moc líbila a když je pohádkový dědeček s babičkou vyzvali, aby jim foukáním pomohli zachránit Míčka Flíčka před zdivočelým papírovým Drakem Mrakem, málem vylezly až na jeviště. Pohádkový den se pak uzavřel návštěvou divadelního zákulisí, kde si děti mohly pohladit loutky a podívat se, jak se loutky vodí a co všechno je k pohádkovému představení potřeba.
Zpáteční jízda už byla plynulejší, po dálnici, ale opět byla doprovázená pohádkami o Rumcajsovi. A komu ještě zbyly síly, ještě se zdržel na stadionu a aspoň poslední třetinu fandil našim mladším dorostencům. Na konci druhé třetiny, když jsme přijeli, prohrávali 1:4. Ale nevzdali se a za našeho usilovného fandění nakonec Stadion Litoměřice porazili 5:4. Krásný závěr krásného dne!
Koukněte na fotky: fakt to stojí za to!
+72