Rozhovor s trenérem, kapitánem a brankářem týmu mladšího dorostu

Lukáši, jaké to je přesídlit z Prostějova do Kralup, přijmout zcela nový tým v nové soutěži a dotáhnout to do bojů o extraligu?
LM: Zpočátku se to může zdát jako velice těžké a náročné, ale takový je prostě hokejový život. Vše se odehrálo na začátku srpna, tedy v době, kdy již byla drtivá většina našich ligových soupeřů na ledě. My jsme dávali dohromady vše za pochodu, tak abychom 17. srpna mohli začít přípravu. Postupně se nám doplnil kádr, vše si začalo sedat a mohlo se začít pracovat. Takže zpětně když se nad tím pohlédnu, na tu hektickou situaci, jsme vše zvládli výborně. Co se týče přebrání týmu, tak jsem měl to štěstí, že morální vlastnosti kmenových hráčů, díky předešlé práci, byli na slušné úrovni, což obrovsky ulehčilo práci. V ten moment, řekněme 1. září, kdy jsme tu měli tým pohromadě až na Lukáše Kovala a Vojtu Richtra, jsme začali poctivě a týmově pracovat. No a první nějaký záblesk je ve Vaší poslední větě otázky, i když bych to možná nazýval nadstavbová skupina, ač je nádherné, že HK Kralupy mohou druhou část sezóny hrát i s týmem, jenž bude příští rok v extralize.

Hráči v této kategorie by si měli uvědomit, že jak ve věku 14-15 let na chvíli zaspí nebo půjdou do laxního prostředí, vlak jim ujede a strašně těžko se do něj budou vracet. Lukáš Majer, o přístupu hráčů

Když srovnáš svoje předchozí angažmá, zkušenosti s privátními kempy a tréninky a situaci v Kralupech, plní se očekávání od mládežnického sportu?
LM: Těžká a zajímavá otázka. Uvedl bych to ve dvou rovinách. První, mimo klubové. Zápal, nadšení a někdy až přemotivovanost rodičů do tréninků navíc, mraků utkání či kempů je tady v Čechách na úplně jiné úrovni než na Moravě. Je to dáno dle mě počtem hráčů, klubů a možností. Dám příklad. Na Moravě hrají ligu mladšího dorostu často týmy v 10-12 lidech do pole. Tady, za 22 zápasů, takhle hrál proti nám jen jeden soupeř. To pak logicky zkvalitňuje hru. Takže z tohohle pohledu se mi libí přístup k hokeji v Čechách, na druhou stranu i tady ve velké míře je každý druhý rodič trenérem a každý třetí hraje nyní s Jágrem a Barkovem v útoku Floridy (úsměv).

A ta druhá rovina, nebo respektive ta druhá stránka věci?
LM: To beru jako klubovou záležitost a podmínky okolo mladšího dorostu, respektive celého oddílu tady v Kralupech. Nejmarkantnější rozdíl oproti předchozímu prostředí, kde jsem pracoval, vidím v otevřenosti vedení vůči trenérům, kteří jsou v prvé řadě v Kralupech korigování výbornou práci metodika klubu, spolupracují a navzájem se snaží dělat hokej. Toho by si měli rodiče hráčů od nejmenších v klubu vážit. Věřte, v řadě jiných klubů, tomu tak není. Mně se tato cesta líbí, a především vidím, že má efekt na náladu a klima v klubu. To se pak vždy přenáší na hráče.

Když bys měl v deseti slovech zhodnotit uplynulou část sezony mladšího dorostu, co tě nejvíce zarazilo?
LM: V deseti slovech to asi nezvládnu, ale budu se snažit být stručnější. Nejvíce mě potěšila kvalita ELIOD Ligy LMD skupiny – západ. Když to s trenéry sondujeme a i díky konfrontacím na turnajích vidíme, tato skupina je opravdu silná. Působí v ní dost týmů, které fungují, řekněme velice profesionálně. I díky tomu si vážíme výsledků, respektive herního projevu, proti kvalitním soupeřům. Co se pak týče nějakého hodnocení, tak k tomu se dostaneme asi v dalších otázkách, ale samozřejmě byl pro nás velice těžký začátek, kdy si tým zvykal na novou soutěž. Obrovským plusem pro nás byla reprezentační přestávka na začátku listopadu. Mohli jsme kvalitně potrénovat, zapracovat na kondičce a celkově vše konsolidovat. Po přestávce jsme pak uhráli z šesti zápasů z šesti výborná klání, kdy jsme trápili Kobru, o branku prohráli s Chomutovem, hráli vyrovnaně v Třemošné a porazili silný Mělník, Litoměřice a Karlovy Vary.

Tréninky jsou velmi náročné, tvrdé, dynamické a zábavné. Ale dají nám hodně zkušeností do hokeje a hlavně do života. Tomáš Soukup, o tréninku

Zároveň s námi je i kapitán družstva Tomáš Soukup a brankář Jakub Fúrst. Jaký je to pocit dostat se hned první sezonu tak vysoko a hrát o vítěze soutěže?
TS: Je to úžasný pocit, být poprvé v 1.lize a hrát o vítěze soutěže. To je prostě paráda. Jsem hrozně moc rád.

Skončili jste na 5. místě tabulky po základní části. Jako nováček a vůbec nejmladší mužstvo soutěže (Kralupy měli jen 3 hráče ročníku 2000, zbytek 2001). Která chvíle byla pro Vás v základní části nejhorší a která naopak nejlepší?
LM: Nejhůře mi bylo asi po zápase v Příbrami. Tam jsme hráli opravdu špatně, bez chuti, motivace. V našem výkonu nebylo opravdu nic a po tom utkání jsme byli na předposledním místě tabulky. A nejlepší okamžik? Jednak věřím, že nejlepší chvíle ještě přijde, ale abych odpověděl na otázku, tak nejlepšími chvílemi jsou pro nás pro trenéry debaty o tom, co a jak udělat, aby se mužstvo den o dne posunulo dopředu. Tyto momenty pak připravují ty „nejlepší“ chvíle pro hráče.
TS: Nejhorší okamžik pro mě byl, když jsme prohráli na začátku druhé poloviny v Třemošné. Byl to velmi vyrovnaný souboj. Každý z mého týmu do toho dal maximum, hráli jsme opravdu týmově, nakonec jsme prohráli 8:4. Ale byl jsem hrdý na svůj tým, že jsme se nevzdali a bojovali až do konce. No a nejlepší chvíle byla, když jsem se dozvěděl že jsme v první šestce, jelikož jsme i čekali na ostatní výsledky. To byl neuvěřitelný pocit
JF: Pro mě byla nejlepší chvíle, když jsme se dozvěděli v polovině základní části, po utkání v Chomutově, že oproti většině očekávání, máme šanci bojovat o postup do nadstavby. Naopak nejhorší chvílí pro mě byl druhý zápas s Děčínem, kdy jsme ztratili vedení 4:2 a prohráli jsme na nájezdy 5:4. To náš boj o první šestku o dost ztížilo, nicméně jsme to zvládli.

V čem vidí trenér největší sílu mužstva?
LM: Určitě v tvrdé práci. Hráči v této kategorie by si měli uvědomit, že jak ve věku 14-15 let na chvíli zaspí nebo půjdou do laxního prostředí, vlak jim ujede a strašně těžko se do něj budou vracet. My, díky zázemí, podmínkách a především filozofii klubu, máme tu možnost, že s hráči pracujeme tvrdě a poctivě každý den. Nemáme ani jeden střídavý start. Nechceme ho. Hlásili se nám sem mraky hráčů, řekli jsme ne. Základ je v Kralupských hráčích, kteří se propojili v jedno s chlapci, kteří se vydali na každodenní, ale dovolím si tvrdit zábavnou práci z jiného klubu. Díky jakémusi poutu a jednotné mentalitě mužstva jsme se dostali tam, kde by nás před začátkem soutěže netipoval ani ten největší optimista.