Zápasy
9. 11. 2015
Série výher Átýmu ukončena Žabonosy vysoko 9:2
V neděli, za krásného podzimního odpoledne, jsme se plni nadšení, že musíme jeden z posledních slunných dnů strávit v autech, respektive na stadionu, vydali do působiště týmu HC Žabonos, Kolína. Na zápas jsme dorazili v hezkém počtu 15 hráčů, bohužel výrazně oslabeni o útočné hráče bratry Hošky, Šaršeho a Kolce. Přestože jsme věděli, že Žabonosy patří každoročně k nejsilnějším celkům soutěže, nechávalo nás to klidnými a přistoupili jsme k zápasu klasicky s úsměvem a laxním přístupem.
KSM - 0 ne 8. 11. 2015 17:00
9:2
(4:2, 1:0, 4:0)
HC Žabonosy
vsHK KRALUPY
HK Kralupy nad Vltavou: 3. Háva (Velehradský), 16. Kučera (Eliáš)
Vše se projevilo hned v prvnĂ minutÄ›, vystĹ™Ădat stihla jen polovina formace a jiĹľ jsme prohrávali 1:0. To, Ĺľe v prvnĂ tĹ™etinÄ› uvidĂ diváci gĂłlovĂ© hody, potvrdil hned po dalšà minutÄ› Háva, kterĂ˝ teÄŤoval stĹ™elu VelehradskĂ©ho. Do desátĂ© minuty prvnĂ tĹ™etiny byly domácĂ Ĺ˝abonosy jasnÄ› aktivnÄ›jšĂm tĂ˝mem a zvýšily svĹŻj náskok na 3:1. V 16. minutÄ› KuÄŤera dorážkou Eliášovy stĹ™ely vykĹ™esal nadÄ›ji na vyrovnánĂ, bohuĹľel jeden z našich obráncĹŻ se 10 sekund do konce prvnĂ tĹ™etiny rozhodl projet celĂ© hĹ™ištÄ›. Dopadlo to pĹ™esnÄ› obrácenÄ›, 2 sekundy do konce Ĺ˝abáci zvýšili na 4:2.
Druhá tĹ™etina se dost podobala tĂ© prvnĂ. DomácĂ hráli, my koukali. KdyĹľ uĹľ jsme se do nÄ›jakĂ© šance dostali, zastavila nás naše neschopnost zakonÄŤit. PlnÄ› se projevil fakt, Ĺľe máme spoustu hráčů, kteřà dokážà zvýšit na 10:1, ale málo tÄ›ch, kteřà dokážà snĂĹľit nebo vyrovnat. V druhĂ© polovinÄ› zápasu to zaÄŤalo vypadat, Ĺľe bychom se mohli zvednout a vstĹ™elit nÄ›jakou branku, ovšem zradila nás znovu obranná fáze a obdrĹľenĂ˝ gĂłl na 5:2.
PoslednĂ dvacetiminutovka byla jedno velkĂ© trápenĂ. My jsme šance nepromÄ›nili, soupeĹ™ ano. NaštÄ›stĂ jsme pĹ™ijeli vĂce auty, proto jsme byli schopni odvĂ©zt vše, co nám soupeĹ™ naloĹľil. ObdrĹľenĂ˝ch 9 branek mluvĂ za vše. Na druhou stranu jak Ĺ™Ăká klasik: „Nejsme kapela, abychom stále vyhrávali“.
Druhá tĹ™etina se dost podobala tĂ© prvnĂ. DomácĂ hráli, my koukali. KdyĹľ uĹľ jsme se do nÄ›jakĂ© šance dostali, zastavila nás naše neschopnost zakonÄŤit. PlnÄ› se projevil fakt, Ĺľe máme spoustu hráčů, kteřà dokážà zvýšit na 10:1, ale málo tÄ›ch, kteřà dokážà snĂĹľit nebo vyrovnat. V druhĂ© polovinÄ› zápasu to zaÄŤalo vypadat, Ĺľe bychom se mohli zvednout a vstĹ™elit nÄ›jakou branku, ovšem zradila nás znovu obranná fáze a obdrĹľenĂ˝ gĂłl na 5:2.
PoslednĂ dvacetiminutovka byla jedno velkĂ© trápenĂ. My jsme šance nepromÄ›nili, soupeĹ™ ano. NaštÄ›stĂ jsme pĹ™ijeli vĂce auty, proto jsme byli schopni odvĂ©zt vše, co nám soupeĹ™ naloĹľil. ObdrĹľenĂ˝ch 9 branek mluvĂ za vše. Na druhou stranu jak Ĺ™Ăká klasik: „Nejsme kapela, abychom stále vyhrávali“.